Santiago

Z cestopisu:

Už z autobusu (3 e) jsem sledovala skupinky pěšáků ozdobených mušlemi, opírajících se o poutnické hole, všichni s úsměvem na rtech, neboť jsou u cíle. Právě tito lidé dodávají Santiagu atmosféru radosti a pokory, ať už to je se svatým Jakubem jakkoliv. Je to město, které chytne za srdce, dojme, okouzlí. Navíc je napěchované historí, která se zřetelně zrcadlí v ulicích, architektuře a samozřejmě v samotné katedrále na náměstí Obradoiro. Má sice barokní průčelí a věže (74 m!), ale pochází z 11. - 12. století. Náměstí zaplňují poutníci s baťohy, ve skupinkách i samostatně se povalují na vyleštěné dlažbě, mezi nimi projíždějí cyklo-poutníci, praštěj s kolem, kde se jim zlíbí a přidávají se k padlým pěšákům. Tady se necítím jako ušmudlaná tulačka, tady jsem mezi svými.